Archetypy, ADHD a šamanské kolo

Čas od času se mě někdo zeptá, jak pracuju, jak to funguje.
Jedna z odpovědí je: Taky nevím, jak funguje telefon. Tady zmáčknu a za chvíli vám bude vyzvánět ten váš. Co je "v pajšlu mobilu", nevím. Ale vím, že to funguje.

Chodí ke mně lidé s různými trápeními a já se jich dotýkám.
Slovem, rukou a tím, na co si nechytnete – svojí energií, přítomností.

"Jsi léčitelka?"
"Ne, nemyslím, i když i tak se to dá říct."
"Jsi šaman?"
"Taky úplně ne. Nejblíž je mi průvodce k vlastní mapě a strážce bezpečného prostoru."

Léčitelství a šamanismus jsou s tím ruku v ruce propojené.

Jako každý smrtelník na téhle Zemi hledám, zkoumám a bádám. Sebe, vás.
Každý máme jedinečný příběh a jedinečný otisk, stopu, kterou tady zanecháme – a byla by věčná škoda promarnit možnost poznat se lépe.

Když poznáme sami sebe, když zjistíme, kdo jsem (nebo naopak nejsem), začneme odkládat vrstvy brnění. Začneme žít, cítit, vědět, že nejsme jen soubor buněk. Jsme něco víc, co přesahuje běžné vnímání.
A byla bych ráda, kdyby se běžné stalo právě tohle vědomí sebe sama.

Rozvíjím tedy své schopnosti a upgraduju je. Procházím šamanským kolem – a k tomu ke mně začaly promlouvat archetypy řeckých bohů.
Provází mě také "zvěřinec". Člověk ho většinou nezachytí, ale zvířata ano, a podle toho, kdo je zrovna v mém energetickém poli, na mě reagují. Ten přichází podle toho, s čím potřebuji pomoci, co pochopit nebo se naučit.

A aby to bylo ještě pestřejší, mám mozek, který je ADHD.
A právě tady se stal zázrak: když jsem začala propojovat a integrovat archetypy, šamanské kolo, průvodce, zvířata, rostliny a někdy i kameny, všechno to začalo zapadat.

Jak to u mě funguje

Šamanské kolo má směr, archetyp, funkci.
Bohové mají charakter, hlas, příběh, vztahy.
A já jsem někde mezi tím.

Když se oba systémy propojí, vznikne něco mnohem živějšího a přesnějšího, než kdybych trvala na jednom jediném rámci.

Proč to tak je? Protože každá tradice má jiný jazyk.
Ale archetyp je vždy archetyp.
Hluboká síla, která nese kvalitu — a ta se může vtělit do hada, jaguára, větru, ale i do Háda, Artemis, Hermése.

Můj vnitřní svět si prostě vybral bytosti, které jsou pro mě nejčitelnější.
A dává to smysl i šamansky:

Kdo rozumí podsvětí lépe než Hádés?
Kdo rozumí přechodům mezi světy lépe než Hermés Psychopompos?
Kdo drží hranice lépe než Artemis?
Kdo přináší světlo a léčivou jasnost jinak než Apollón?
A kdo umí propojit jaro i temnotu lépe než Persefona?

Tohle není náhodné. Je to mapování.

Komunikace mezi nimi je geniální

"Bohové si rozumí s mým zvěřincem, obzvlášť když si každý převezme správu nad svým územím i vlastní sférou vlivu. Když to přeženu — trvala jsem na tom, aby Hádés létal jako Kondor."

Ten obraz je dokonalý.
Když se energie pomíchají, vzniká chaos. V těle, v mysli, v duši.
A pak opravdu nevíme, kdo jsme — a saháme po první "pravděpodobné" informaci:
"Děda je lékař, ty budeš taky."
"Tohle holky nedělají."
"Takhle se chovají kluci."
…a tak dál.

Řešení je jednoduché:
Vracím každému jeho místo, jeho kompetence.
Ne podle tradice, ale podle funkce, kterou v mém systému skutečně nese.

Moje mapa (přehledně)

(Aby bylo jasno – tohle není dogma, ale odraz mého systému světa. Každý má svůj. A i kdyby se archetypy protnuly, budou s vámi mluvit ve vašich energiích a nastaveních.)

Jih → Had → Persefona (a její proměny)

Temnota, která není děsivá
Obnova, pučení, cykly
Zesnulé příběhy, které potřebují rozpustit
Brána do podzemních vrstev duše

Persefona má dvojí tvář — přesně jako had: smrt → regenerace.

Západ → Puma / Jaguár → Hádés

Práce se stínem
Podsvětí, zakořenění
Pravda bez iluzí
Moc, která není agrese, ale stabilita
"Tady to držím já."

Hádés jako jaguár: pevnost, hloubka, ticho, hranice.

Sever → Kolibřík → Hermés

Lehkost pohybu
Přechody mezi světy
Inspirace v malých věcech
Rychlé vedení → přesně to, co ADHD chápe

Hermés je geniální "severní vítr".

Východ → Kondor → Apollón

Nadhled
Jasnost
Řád světla
Léčivé světlo, sluneční inteligence
Hudba (vibrace)

Apollón je čistá kvalita východu.

Matka Země → Artemis

Tělo
Instinkt
Čisté hranice
Ochrana posvátného prostoru
Cyklus přírody

Artemis jako zemská síla je úplně přesná.

Otec Slunce → Apollón

(kvalita se tu zdvojuje a podporuje východní osu)

Střed → tvoje Já / tvoje vědomí

Střed je navigátor. Dirigent. Ten, který drží dohromady oba světy.

A proto to funguje

Když každý archetyp stojí na svém místě, ADHD není chaos.
Je to energetické centrum řízení, které ví, koho přivolat přesně v tu chvíli, kdy je potřeba.

Když někdo "přebírá cizí území", celý vnitřní systém jde do zmatku.
Když vše zapadne, mozek jede jako dokonale sehraná filharmonie:

někdy hraje jeden,
někdy několik,
někdy je ticho,
někdy autopilot,

ale vždycky někdo drží kormidlo.

A takhle mají archetypy v člověku žít:
Ne jako sochy.
Ale jako spojenci.

Možná byste čekali, že můj vnitřní svět bude prázdný meditační pokoj nebo klidná zahrada se zvonkohrou.
Není.

Můj vnitřní svět je živý, vrstvený, plný bytostí, které mi pomáhají dělat moji práci — ať už při terapii, nebo v běžném životě.

Moje duše si zkrátka vybrala jiný jazyk — a ten jazyk se stal mým kompasem.

A protože mám ADHD, archetypy ke mně nechodí jako vzdálení učitelé v tichu meditace.
Chodí ke mně živě. Klepou na dveře. Mluví. Upozorňují. Nabízejí. Vedou.

Každý má svoje území.
Když stojí na správném místě, celý vnitřní systém se zklidní.
A já můžu držet prostor pro druhé. Stávám se majákem, kotvou.

A co vy, když přijdete ke mně?

Často cítíte, že se ve vašem životě něco posunulo.
Jako by stará mapa přestala platit.
Cesty, které dřív fungovaly, mizí. Objevují se nové, ale ještě nejsou čitelné.

Je jedno, jestli vás dovede nemoc nebo nespokojenost — než se proud života úplně zastaví.

Moje práce není vzít vás za ruku a vést vás tam, kde jsem byla já.
Moje práce je vytvořit prostor, kde se rozsvítí vaše vlastní mapa.

Každý člověk má uvnitř sebe kruh: Jih, Západ, Sever, Východ… a někdy i Střed, Nebe, Zemi.
A v každém směru sídlí jiná síla, jiný archetyp, jiný učitel.

Někdo potká Matku Velkého Hada.
Někdo Ganéšu.
Někdo Opeřeného hada, německou bohyni, keltskou bytost nebo zvíře, které ho provází od dětství.
A někdo si přivede řecké bohy – Háda, Persefonu, Artemidu, Apollóna, Herma.

Kruh se vždy otevře tam, kde je to pro vás nejpřirozenější.

Jsem průvodce – a také strážce bezpečného prostoru

Když sestupujete do Dolního světa, nestačí držet jen směr.
Je potřeba i pocitu bezpečí.

Můj úkol je dvojí:

1. Držet světlo

Aby bylo možné uvidět to, co se dlouho skrývalo ve stínu.
Aby se archetyp, který k vám mluví, mohl přiblížit, aniž byste se cítili ztracení.

2. Hlídat bránu

Dolní svět je hluboký. Není nebezpečný, ale je syrový a pravdivý a potkáte se v něm se svou temnotou, stínem. S tím co je zapomenuté a odmítnuté. Co touží po integraci a přijetí.
Je to prostor, kde se odkládají staré kůže, odkud se vrací síla, intuice, zvířecí instinkty, vědomí těla.
Někdo tam pláče, někdo mlčí, někdo jen tiše dýchá.

Moje ticho není lhostejné.
Je to ticho strážce, který hlídá, aby cesta byla čistá, a aby se člověk mohl vrátit, když bude připraven.

Tichá práce s mapou

Když máte zavřené oči, mapa vašeho nitra se začíná sama přeskupovat.
Jsem tam s vámi, ale nejdu za vás.

Sleduji, kde ve vás stojí Jih — zda se něco starého loupe jako hadí kůže.
Kde je Západ — zda z vás odcházejí příběhy, které už nenesou pravdu.
Kde je Sever — zda přichází nadhled, odstup, moudrost Kondora.
Kde je Východ — zda se otevírá nový směr, nový oheň, nová vize.

A zároveň sleduji, který archetyp k vám přichází.
Kdo mluví první. Kdo drží dveře. Kdo přináší pochopení.

Moji průvodci a vaši průvodci se obvykle domluví rychle — jen jste to vy, kdo jejich hlas začne postupně slyšet.

Nemluvím mnoho, protože je potřeba, abyste slyšeli sebe

Slova mají sílu.
Ale v hluboké práci bývají někdy rušivá.

Proto často pracuji v tichu.
Jen se občas doptávám — a v tom případě nedám pokoj, dokud odpověď nejde z nitra.
Na první dobrou jsme schopni si vycucat z prstu kde co. A to poznám. A nenechám vás v tom.

Znám cestu. Držím prostor. Vím, kde jste, i když jste mlčky ponoření v sobě.

Ticho umožňuje, aby k vám promluvilo to, co je skutečné.
Aby se ozvala část, která dlouho čekala.
Aby se objevila vaše vlastní síla — ne moje.

Moje role je především:

otevřít kruh,
držet bezpečný prostor,
doprovodit vás tam, kde potřebujete být,
pomoci vám znovu číst vlastní mapu,
a provést vás zpět tak, abyste mohli pokračovat o kousek silnější, jasnější a pravdivější.

Kruh se neuzavírá, když odejdete.
Nese se dál ve vaší duši, v energetickém poli, v těle.