Cestou necestou

Svým empirickým výzkumem jsem zjistila, že silničáři začínají vyvíjet zvýšenou aktivitu s počínajícími dovolenými a pak ke konci roku. Stala se z toho pro mě určitá konstanta. Jistota, jako že po noci přijde den, po létě podzim. Tak, když se oteplí, tak se začínajícími zrajícími třešněmi na stromech, dozrávají na silnici oranžově silničáři. Prostě stejná jistota jako daně a smrt.

Z domova do studia, kde pracuji, to mám tak 15 km. Pohodových 20 minut. Jenže nastal čas silničářů. Hlavní tah městem vyfrézován stylem čůrajícího psa ve větru a spuštěný kyvadlový provoz. Po dva dny jsem zvládla sedět v autě hodinu a těch 5 km popojíždět. Jenže pak mi došla trpělivost a zhodnotila jsem, že pojedu druhou cestou. Je o něco míň frekventovaná. A tak jsem na poslední den v týdnu vyrazila. Zarazit mě ale měl fakt, že se na silnici téměř žádná auta, ze směru, kterým jsem chtěla, nevyskytují. Nezarazil, naopak jsem si gratulovala, jak jsem na to vyzrála.

Než jsem dojela na křižovatku a tam mi cedule oznamovala. "Cesta z města do města je uzavřená." Muhahahaha. Jo a během dalších pár minut mi palubka připomněla, že jsem zapomněla, zamrkalo na mě z palubky hladové oko.

Navigace mě ujistila, že když se budu držet směru, tak že dojedu taky. OK, tohle bude trochu adrenalin. Pumpa nikde a auto hlásí, že jede na výpary. Holt z kopce jedu s vyřazeným kvaltem. V úplně malinkaté vesničce, o jejíž existenci jsem měla tušení jen z vyprávění a bájí, jsem nabrala stopaře. "A cože jste mi zastavila?" Zvědavě se otázal sedmdesátník. Spolkla jsem poznámku o pravděpodobnosti dvou sériových vrahů v jednom autě náhodně potkaných se v autě a jenom suše prohlásila, že potřebuju dobrou karmu. Že až mi dojde benzín, bude tlačit auto. Oči se mu překvapením zastavily na předním skle. A během dalších pár minut mě poprosil, že už je na místě, jestli bych mu teď nezastavila. :-D

Nevím jestli se bál víc mého třeskutého humoru nebo pravděpodobnosti, že bude tlačit to auto.

Do místečka svých čarodějnických kejklů jezdím ze severu, tentokrát jsem přijela od jihu a navigace se rozhodla, že mi pomůže i v tomto místě. "A na kruhovém objezdu druhým výjezdem vyjeďte ven." "Si děláš zadel, potřebuju k pumpě a do centra, ne na obchvat!" "Opusťte kruhový objezd." "Na to zapomeň!" "Po sto metrech odbočte doleva a vraťte se na silnici číslo…." A to už jsem ji neposlouchala vztekle hodila mobil do tašky, abych ji neslyšela.

Mně to totiž stačilo k ceduli města.