Když tělo řekne "ne!" a duše "ano"

Dnes jsem byla domluvená na masáž s novou klientkou – maminkou jednoho stálého klienta. Přišla nachystaná, připravená se uvolnit, já taky. Ale když jsme začaly mluvit o zdravotním stavu a probíraly kontraindikace, bylo jasné, že masáž dnes není na místě. Tělo říkalo "ne".

Rozhodla jsem se tedy pro jemnější cestu – kraniosakrální terapii. A právě v tom prostoru klidu a ticha, kdy se vše zpomalí, se začalo dít něco nečekaného. V jednu chvíli jsem cítila velmi silnou přítomnost – nebyla tam jen ona a já. Byl tam i její zesnulý manžel. Ne slovem, ale celou svou bytostí.

Postupně se začalo skládat, že ho v sobě drží. Nepustila ho – a on proto nemohl odejít, byli k sobě připoutaní. Bolest, která nebyla vyřčená, zůstávala v jejím těle, až se přetavila v nemoc, kvůli které nakonec ani ta masáž nemohla být.

V tom jemném prostoru, kde nic netlačí a všechno může být vyslyšeno, nastal pohyb. Věřím – cítím – že ho tehdy pustila. On se mohl vrátit ke Zdroji. A ona – po velmi dlouhé době, cítila pokoj, klid. I ona pocítila návrat. Zpět ke své duši.