Magie slova

Už jsem zmiňovala to, že magie funguje. Jinak než si myslíme, ale funguje.

Vzpomeňte si, když vám někdo řekl, že vám to sluší, že máte hezký úsměv, nebo vás naopak sepsul tak, že byste se sami sebe nedotkli ani sterilizovaným bidlem. Aha? Jak jste se cítili? V prvním případě, jak jste se ještě víc narovnali, rozsvítili. O tom druhém se ani nemusím rozepisovat, v tom jsme mistři.

Zmiňuje to i toltécké učení čtyř dohod. NEHŘEŠ SLOVEM. Vlastně ani myšlenkou. Protože co si budem.... Co vyšlu, jde za mnou.

Jenže jsme lidé se svými emocemi, programy a potřebujeme si ulevit od přetlaku, jinak se může stát, že nám "rupne cévka". :-D A to nechceme. Jak z toho ven.

Jde to, ale tady nastává lékárnická přesnost, alchymie slova a vědomá práce s emocemi. Představte si, že vás někdo nějakou hláškou nebo činem rozpálí do běla. Nemáte nic takového? No před nedávnem proběhly volby navštivte tábor volebního soupeře a spolehlivě se do toho varu dostanete. Ale nejde o volby, jde o emoce v našich životech. 

První naučená reakce je, "to je takový debil, idiot..." Kreativitě se meze nekladou. Ale tohle je naučené jednání, tohle úplně kreativní není a používáte lékařskou diagnózu eventuálně přirovnáváte dotyčného k lidským orgánům či ho tam posíláte.

První věc je, teda že si uvědomím, tu emoci, dovolím jí, aby vstoupila do mého energetického pole a jen ji v těle sleduji. Vůbec člověk v tu chvíli nemusí nic ventilovat ven. Jen si uvědomí a procítí. Věřte tomu, že za chvíli se krevní tlak začne snižovat a bude schopní kreativnější, kultivovanější a sofistikovanější reakci. Může se stát, že vás nic nenapadne. I to je v pořádku, pracujeme s tím, co  máme. Na první dobrou z nás právě vypadne třeba ten idiot. Místo "ty jsi idiot", řekneme "chováš se jako idiot" pokud jsme vychladli víc, můžeme se zeptat, jestli nemá náhodou tuto lékařskou diagnózu. 

Jde o to, že tady nereagujeme na toho člověka samotného, ale na jeho jednání.  Berte to takhle, pokud vyšlu další agresi, bude se stupňovat a budeme se v tom motat pořád dokola. Na druhou stranu toho dotyčného k jednání něco vedlo a my nevíme, co. Co v něm, v jeho mentálním a emocionálním nastavení způsobilo, že se tak chová. Takže se na jednu stranu vymezím, ale nepokračuju v tom.

A jak to mám já? :-D

Inspirovala mě Diana Gabaldon, když popisuje galské nadávání. Tak třeba, aby se mu střeva namotala na vidličku. Tuhle miluje Nejstarší Nazgúl, tak se používá častěji. Zbytek je daný okamžikem situace, co ze mě vypadne.

Pak někdo vytřeští oči, co to slyší, začneme se nakonec smát a to je v podstatě úmyslem. 

A pak doma nebo někde v klidu o samotě si sama se sebou můžu probrat, co mě zasáhlo. Ale to už je jiný příběh.