Nepodmíněná láska

Řešila jsem teď nějaké téma o přijetí a nepřijetí rodinou. Seděl mi u toho kocour na klíně a tak jsem si s ním rozprávěla o "bolístkách". A říkala jsem mu, jak je dobrý, že i s mými erupcemi nálad se mnou vydrží.

A během okamžiku přišla odpověď. "Jsem s tebou, protože chci, ne proto, že čekám nějakou odměnu." 

Aha, aha AAAHÁÁÁÁ. Se to tam pospojovalo a doteklo. Největší problém ve vztazích to, že když někoho máme rádi, milujeme ho jsme s ním, tak si myslíme, že to musí být vzájemné. Ano lidi se dávají dohromady, protože.....jenže ne vždy to vydrží, protože děti vyrostou a nechtějí mít s rodiči z mnoha důvodů nic společného.

"JSEM S TEBOU, PROTOŽE TĚ MILUJU, NIKOLIV PROTO, ŽE Z TOHO NĚCO BUDU MÍT." 

Aby bylo jasno, tady nejde o hmotné statky, ale o tom, že jsem pro někoho důležitý, cítím se milovaný, užitečný.....dosaďte si.