Zdrojový kód

Dnešní ráno mi znovu ukázalo, jak hluboko v nás sedí kolektivní výchova. To neviditelné "měla bys", "musíš", "to se přece očekává". A jak moc se tyhle naučené vzorce propisují do těla.
Dopřejte si po přečtení pár minut jen pro sebe. Zkuste vnímat, co právě teď cítíte ve svém těle, jak se na vás i tenhle malý požadavek odrazil.

Na dopoledne jsem měla naplánovanou práci doma a prvního klienta domluveného až na poledne, tak jsem si dovolila poležet si o chvíli déle a naladit se při meditaci. Ale protože můj Vesmír má svérázný smysl pro humor, proběhlo to trochu jinak.
A o tom to vlastně celé je. Naladit se na sebe v klidu umíme. Ale udržet si laskavost k sobě i druhým, když se něco děje? To je mistrovský level.

"Mami, jak to, že babička ještě nevstává?" zahlaholil můj vnuk. A bylo vymalováno.
"No jo, jak si to vůbec můžeš dovolit? Vždyť musíš vstát! Něco dělat!" ozvalo se uvnitř mě.
Tohle znám. A umím s tím pracovat. Ale dnes jsem si víc než jindy uvědomila, co se odehrává na tělesné úrovni. Jak obrovskou moc máme – buď se zničit, nebo uzdravit.
A vlastně přesně to je moje práce. Provádět vás zpátky k vaší vlastní síle. K vašemu Zdroji.

Zastavila jsem ten rozběhnutý kolotoč myšlenek pomocí dýchání – nádech na tři doby, pauza dvě, výdech na pět, pauza dvě, opakovat tak dlouho, jak je potřeba, alespoň 5-6 těchto nádechů a výdechů.
Když jsem se uklidnila, začala jsem vnímat tělo. A ucítila bolest zad, která mě postupně dovedla až k levé ledvině.
Led–viny. Stud. Že "nedělám, co bych měla". Že se neřídím programem, který se tu táhne celou evolucí: přežij, makej, buď hodná, ať tě šavlozubý tygr nesežere.

Přišla i bolest hlavy, napětí v těle. A pak vlna energie – ale věděla jsem, že není zdravá.
Byla to adrenalinová injekce. Tělo reagovalo stresem. Ne ohrožením zvenčí, ale bojem uvnitř – se starými programy, které už neslouží.
A co je důležité: tyhle programy neběží vědomě. Tváří se jako naprosto normální součást života.

Klíč je najít jejich zdrojový kód – a přepsat ho.
A pak se můžeme svobodně rozhodnout: vstát dřív, nebo si klidně poležet.